Už na základní škole jsem se začala věnovat spoustě sportům

- volejbalu, tanci a koním. Když jsem se na střední škole rozhodovala pro jeden z nich,

z časových důvodů a výběru střední školy (gymnázium), byli to právě koně,

protože mám ráda zvířata a parkur mi přišel nejférovější z nich.

Na vysoké škole už bylo obtížnější skloubit koně a učení, ale nějak se to muselo zvládnout.

V roce 2011, kdy jsem nešťastně spadla z Vanessy na VC Opavy

a poranila si záda, měla jsem respektsednout zpět do sedla.

Ale díky podpory ostatních jsem tam, kde jsem, díky.

Mé začátky a zkušenosti s koňmi mám spojené s poníkem, kterého jsme měli

ustájeného přes léto na zahradě, to mi mohlo být tak 9.

V 11 jsem seděla poprvé na velkém koni a tehdy to šlo velmi rychle, první vlastní kůň,

licence,první závody, atd. Od samého začátku jsem trénovala s trenérem Janem Kubrickým.

Největším skokem v jezdecké kariéře byl rok 2009,

kdy jsem se zúčastnila české reprezentace v Istanbulu,

tehdy ještě s Lakorou. S Lakorou jsem měla v té době pro mě velké úspěchy.

Poté jsme i s Vanessou začali skákat vyšší a obtížnější parkury nejen doma,

ale i v zahraničí (Maďarsko, Slovensko, Rakousko, Polsko).

Nejúspěšnější sezónou však byl rok 2014 a to 2. místo na MČR, 3. místo na VC Brna (Olomouc),

2. místo na VC Kolína (Ptýrov), 7. místo v celkovém pořadí ČSP.

Vážím si každého výsledku, ať už je dobrý nebo zlý,

protože každý výsledek Vás posune dopředu.

Hurikán, Lakora a Vanessa. Každý kůň mi dal něco jiného,

Hurikán byl můj učitel, když jsem začínala s jezdectvím,

Lakora mi dala zkušenosti ve skoku, s Vanessou jsem své zkušenosti využila ve vyšších parkurech.