Francouzský jezdecký kůň má velmi dlouhou historii a je známý především jako kůň Carde Noir.
Jeho kohoutková výška je od 160 do 170 cm. Je to vynikající jezdecký kůň, který je schopen se úspěšně uplatnit i ve vcholovém sportu.
Při klasické drezuře ovšem nepůsobí tak impozantně, jako slavní andalusania lipicáni.
Nejlépe se uplatní v parkurovém skákání.
Oficiální název tohoto plemene je Cheval de Selle Francais, ale ten se používá teprve od prosince roku 1958.
Do té doby se tito koně nazývali prostě francouzští polokrevníci, v originále demi-sang, nebo anglonormani.
Původ a historie:
Základem plemene jsou všestranní a otužilí normandští koně, kteří byli již v 17. století ovlivňováni hřebci německého, arabského a berberského původu.
Normandští šlechtili jednak rychlé tažné koně, kteří se stali základem francouzského klusáka a jednak koně jezdecké, těžšího normandského koba a rychlého jezdeckého koně.
Právě tyto rychlé koně dále šlechtili za přispění arabské krve a od roku 1830 je cílevědomě zlepšovali anglickými plnokrevníky, polokrevníky a norfolskými klusáky.
Z plnokrevníků nové plemeno ovlivnili hlavně Orange Peel, Lor Frey a Ivanhoe.
Výběrový chov francouzského jezdeckého koně byl zahájen počátkem 20. století,
v roce 1922 byla založena plemenná kniha koní, tehdy ještě nazývaných anglonormani. Předkové těchto koní byli vysloveně užitkoví a pracovní,
teprve koncem 19. století byla věnována velká pozornost vyšlechtění sportovního a soutěžního koně, dobrého skokana a steeplera.
Do vývoje zasáhla první světová válka, kdy došlo k podstatnému snížení stavů chovaných normandských klisen a pochopitelně i k všeobecným ztrátám zvířat a omezení chovu.
Přesto se podařilo základ plemene udržet a chov znovu rozvinout, zejména proto, že o plemeno projevila zájem armáda.
Následkem toho došlo za druhé světové války k velkým ztrátám, ale záhy po skončení poválečných obtíží se v chovu prosadili z Anglie dovezení hřebci Ultimate a Furioso.
Poslední z nich přispěl svým dílem ke zlepšení vzhledu a tělesné stavby a předával své výborné chody. Jeho potomci jsou skokani světové třídy. Působil v Le Pin jako plemeník až do roku 1970.
Francouzský jezdecký kůň nepředstavuje ustálené plemeno, chová se v různých typech podle zaměření.
Do chovu se stále zařazují jak angličtí plnokrevníci, tak angloarabi nebo francouzští klusáci. Největší podil v odchovech mají skokani, uplatňující se jak v parkuru, tak v soutěžích všestranné způsobilosti a v terénních jízdách,
ve Francii velmi oblíbených. Koně lehčího typu, s větším podílem krve plnokrevníků, se používají na dostihových drahách AQPSA (vyhrazených pro jiné než plnokrevné koně, Autre que pur - sang Anglais).
Díky této chovatelské politice má francouzský jezdecký kůň dosud velmi široké uplatnění.
Popis a charakteristika:
Francouzský jezdecký kůň je silný a výkonný, má příjemnou povahu, je velmi inteligentní, učenlivý a všestranný. Je odvážný, výborný skokan a hodí se jako hunter,
ačkoliv se ve své vlasti takto užívá jen málo. Dlouho sloužil ve francouzské armádě a z těchto dob si uchoval velkou odvahu, odolnost a vytrvalost, takže se osvědčuje i u jízdní policie.
Dnes je především oblíbeným společníkem při rekreačním ježdění, právě pro dobrou povahu a univerzální použití. Protože má pěkný vzhled a elegantní chody, uplatňuje se v reprezentaci, při státních i soukromých slavnostních příležitostech.
Francouzský jezdecký kůň se chová v několika typech. Menší typ měří v kohoutku nejvýše 150 cm, velký 163,5 cm.
Ideální obvod hrudi je 180 - 190 cm, obvod holení 20 - 21 cm, u těžšího typu až 23 cm.
Vedle dvou již zmíněných typů se chovají ještě další, těžší, z nichž malý měří 163 cm a větší až do 170 cm.
Hlava francouzského jezdeckého koně je úhledná, s rovným profilem, širokým čelem a daleko rozestavenýma očima.
Dlouhé uši jsou pohyblivé, svalnatý krk dlouhý a elegantní, trup svalnatý, hřbet delší, záď rovná a široká. Silné, dostatečně dlouhé nohy, mají bezvadné čisté klouby,
silná hlezna a chod je velmi pružný. Povoleny jsou všechny barvy, ale čisté a výrazné mají přednost. Obvyklé zbarvení je ryzé, častí jsou i hnědáci. Hříva a ocas jsou poměrně řídké a upravují se,
ohon se krátí po hlezna. Nejušlechtilejší ze všech typu francouzského jezdeckého koně je dostihový lehký typ s vysokým podílem krve plnokrevníka, jemuž se podobá i vzhledem.
Papillon Rouge Papillon Rouge
Povaha:
Tito koně jsou velmi vitální a odvážní, v jejich povaze se projevuje vliv anglického plnorevníka, takže jsou značně temperamentní, někdy méně snášenliví a zejména hřebci jsou osobití.
Patří však mezi nejlepší parkurové koně a díky své učenlivosti zvládnou prakticky všechny úkoly, včetně drezúry, přespolních jízd a dostihů.
.jpg)