Kopyta

Hniloba střelky.

            Když v zimě na chvíli zmizí mraky a vysvitne slunce, jezdi se většinou těší na krásné vyjížďky a chovatelé, ale i jezdci pouštějí své koně do výběhů nebo paddoku, aby si užili několik hodin slunečního svitu. Tak je to v pořádku. Ale když je výběh bahnitý a koně se boří až přes spěnky do bláta a marastu. Co pak? Stačí koně přivézt do boxu? Stačí koni ostříkat bahno a s mokrýma nohama pak postavit do boxu nebo stání? Jak se bránit hnilobě střelu případně zánětům kůže spěnky a spěnkového kloubu? O tom prvním si něco napíšeme dnes, o tom druhém příště.

            Hnilobu střelky poznáme jako tmavší mazlavou, později i zapáchající hmotu, která se hromadí ve střední nebo postraních rýhách rohového střelu. V dalším průběhu se v rohovém střelu objevují dutiny, rohový střel se drobí a trhá. V této době se u koně ještě nemusí projevit kulhání. Teprve když se poškození dostane až k vazivovému střelu a škáře střelu, kůň kulhá. Při těžkém průběhu je škára obnažena místy a krvácí. Kůň silně kulhá. Současně s tím ztrácí svoji funkci a celý systém střelu a jeho mechanismus.

            Téměř současně nebo následně s rozpadem rohoviny střelu dochází k jeho infekci nejrůznějšími bakteriemi, kterým se v této vlhké kašovité hmotě daří. Ke zhoršení přispívá samozřejmě i vlhká a špatně ošetřená  podestýlka boxů nebo stání se zbytky trusu.Hnilobné bakterie a Fusobakterium necrophorum mají volno. Už názvy těchto mikroorganizmů naznačují k jakým procesům dochází. Ke hnilobě a rozpadu tkání. Jsou to mikroorganismy žijící jako normální flora v tlustém střevě, kde se podílejí na rozkladu hůře stravitelných částí rostlin. Teprve když se dostanou trusem ven a mají vhodné prostředí, mohou se stát nebezpečné. A v kyselém prostředí rozrušené rohoviny kopyta se masově množí. A tak postupně mohou napadat a ovlivnit rozpad rohoviny kopyta nejen ve střelu, ale i na patkách, korunce a přes bílou čáru i rozpad rohové stěny kopyta. To už jsme ale tak daleko, kam se žádný jezdec ani chovatel nechce dostat. Hlavně také proto, že takto těžké případy provokují papily škáry kopytní k produkci amorfní (neorganizované) rohoviny, která má zakrýt obnaženou škáru a neustálým opakováním tohoto procesu dochází k téměř neléčitelnému stavu, který ne zcela správně nazýváme rakovina kopyta.

            Ale zůstaňme u počátku všeho, tedy u hniloby střelu. Tady dochází v případě zanedbání k tomu, že se střel zužuje, patky se sbližují a dochází k těsnému kopytu (jako když máte malé boty), změně tvaru kopyta až ke kopytu špalíkovému.

            Ošetření hniloby rohového střelu je v tomto případě na podkováři a veterináři. Nejlépe když se u případu oba. Je nutné střel zbavit veškeré změněné rohoviny tak, že zůstane pro ochranu škáry jen ta nejnutnější ochranná vrstva.Pak je nutné pro likvidaci bakterií použít silný desinfekční prostředek. Např. jodová tinktura, jodoforméter, ředěný peroxid, silnější roztok hypermanganu, ale i některé rostlinné desinfekční prostředky, jako např. tinktura z aloe. Po určité době působení kopyto omýt teplou vodou, dobře vysušit a po opětovném ošetření desinfekčním prostředkem nebo hojivou mastí (různé speciality) kopyto chránit obvazem s tamponádou před opakovanou infekcí hnilobnými bakteriemi z podestýlky.

Jak předcházet hnilobě rohového střelu:

-Kopyta denně po příchodu koně do stáje vyčistit a zkontrolovat případná cizí tělesa a celkový stav, především zespodu.

-podestýlku denně kontrolovat a čistit, zajistit suchost

-Čištění kopyt provádět denně, pokud možno vlažnou až teplou vodou a pozor – tvrdé kartáče a škrábání kopyta (stěn) poškozuje kopytní glazuru. Umývání a vysušení kopyta zajistí přirozenou vlhkost kopyta a udržuje spolu s mazáním živočišným nebo rostlinným tukem elasticitu rohoviny.

- Důležité je vysušení (vytření suchým hadrem) především stěn kopyta

-Mokrá kopyta jsou měkčí, mohou se i drobit

-Mazání kopyt alespoň 2x týdně. Jak výše uvedeno- živočišný nebo rostlinný tuk. Ideální je vavřínový nebo rozmarýnový olej. Nezapomeňte mazat i korunkový okraj.

-Kopytní mechanismus je důležitý pro dobré prokrvení kůže korunky a dobrou tvorbu rohoviny. Nezapomeňte, že k tomuto mechanismu patří funkce střelu jako pumpy, který vyhání odkysličenou krev z nohy a umožňuje dobrou cirkulaci v končetinách.

-Koně se suššími kopyty rádi chodí v orosené trávě

-Nezanedbatelný účinek na kvalitu kopyt má správná výživa bohatá na vitamíny A,C a E, zinek,kobalt,železo a selen.

                                                                                              MVDr.P.Sedláček

Praskliny kopyt

Praskliny kopyt bývají poměrně častým jevem. Jedná se o poškození kopytní stěny a objevit se mohou víceméně na jakékoliv části kopyta. Praskliny jsou buď povrchového, nebo hlubokého charakteru a mohou významně ovlivňovat chůzi koně. Je třeba vždy prověřit, zda prasklina způsobuje koni nepohodlí či dokonce bolest, jelikož praskliny mohou být příčinou i trvalého kulhání.

Vzniku prasklin napomáhá zejména suché počasí, kdy je tvrdo. Kůň s přerostlým kopytem zatěžuje kopyto chůzí po tvrdém povrchu natolik, že kopyto má tendenci praskat.  Při nedostatečném pohybu se potom přebytečná rohovina sama přirozeně nevylamuje.

Příčinou může být i stav po úrazu kopyta či korunky, vytlačená korunka, ale také nevhodné podkování. V každém případě je řešením odstranění nadbytečné rohoviny z kopytní stěny a případné odlehčení nejzatíženějšího místa kopyta. Správná péče, kdy kopyto udržujeme přiměřeně krátké, je nesmírně důležitá jako prevence tvorby prasklin. 

Tyto praskliny je nutne stabilizovat, 

ale jejich vyhojeni bude zaviset na tom, co je jejich primarni pricinou. Nejcasteji to byva neadekvatni pece o kopyto, specificky
pak caste stridani mokrych a suchych podminek (machani kopyt denne po praci). Prilis vlhke ustajovaci prostredi, nebo naopak
nadmerne vysusovani kopytni steny aplikovanim agresivnich chemickych prostredku (napr, prostredky obsahujici terpentyn apod.)
Prace v hlubokem pisku take destabilizuje stenu tim, ze pisek obrusuje kopytni povrch, prirozene zmastovani kopytni steny je 
omezeno a kopyto trpi masivni ztratou sve prirozene vlhkosti zevnitr a prestava pruzit (omezeni vlacnosti)
Druhou nejcastejsi pricinou je nespravna uprava kopyta, a treti samozrejme zraneni korunky, coz je primarni producent kopytni steny.
Trva velmi dlouho, nez rozstep odroste (12 mesicu), a po celou tuto dobu se musi rozstep sabilizovat aby se dale nerozsiroval.
Nejvhodnejsi je zamkova podkova, popripade specielni kovove platky, kterymi se stahne stena. Ty platky jsou pripevneny ke kopytni stene malymi sroubky upevnenymi do zdrave rohoviny.
Drahym ale ucinnym resenim je akrylikova vypln rozstepu, s naslednym podkovanim.
Kopyto upravujte casto, pri rychlem rustu az v 6-ti tydennich intervalech. Dlouha a plocha kopyta jsou obzvlaste nachylna k destabilizovani techto prasklin.
Kopyto mazte neagresivnim prostredkem - napriklad detskou vazelinou nebo rybim tukem.

HNILOBA ROHOVÉHO STŘELU - PREVENCE - je NEJDŮLEŽITĚJŠÍ a LÉČBA.

NEFYZIOLOGICKÝ tvar kopytního pouzdra, NAKOVÁNÍ, ŠPALKOVÉ, TĚSNÉ kopyto, nedostatek pohybu na správném povrchu - stejné příčiny, které vedou k ISCHEMII živých tkání uvnitř kopytního pouzdra a vytváří predispozice ke vzniku RAKOVINY kopyta, SCHVÁCENÍ atd. vedou také ke HNILOBĚ rohového střelu. Při ISCHEMII v tkáních chybí, mimo jiné, hlavně KYSLÍK a to vede k dystrofii až vaskularní atrofii tkání v oblasti, často již ATROFOVANÉHO rohového střelu - nejsou zde funkční potní žlázky, jejichž sekret má KYSELOU reakci - brání rychlému pomnožení HNILOBNÝCH ANAEROBNÍCH bakterií.

Někdy i u NORMÁLNÍHO kopyta může dojít ke vzniku hniloby rohového střelu, ale průběh je MÍRNĚJŠÍ.

Hlavním PATOGENEM (též etiologické agens, patogení agens, choroboplodný zárodek nebo původce nemoci) při hnilobě rohového střelu jsou ANAEROBNI BAKTERIE. Je to široká, nesourodá skupina bakterii žijících za nepřítomnosti KYSLÍKU - je pro ně JEDOVATÝ . Mnohé z nich patří k běžné flóře na sliznicích a ve střevě - ruminální bakterie. Onemocnění mohou mikroorganismy vyvolat při narušení existující rovnováhy např. při poranění - NEKVALITNÍ rohovina střelu - viz. předchozí příspěvky, celkovém oslabení organismu, při ISCHEMII příslušných tkání - což vede k poškození PŘIROZENÉ "BARIÉRY " s průnikem bakterii do hlubších vrstev. Na základě dlouholetých dohadů je považována za původce hniloby střelu bakterie Fusobacterium necrophorum. Při současné nedostatečné CIRKULACI krve - NEDOSTATKU KYSLÍKU v postižených tkáních to umožňuje jejich POMNOŽENÍ.

ANAEROBNÍ bakterie dobře prosperují ve směsi plynů: 80% N2-dusik, 10% CO2-kysličník uhličitý, 10% H2-vodík.

Složení vzduchu: dusík (N2) 78%, kyslík (O2) 21%, oxid uhličitý (CO2) 0,04% zbytek jsou vzácné plyny.

Z tohoto POZNÁNÍ vychází PREVENCE i LÉČBA hniloby kopytního střelu.

PREVENCE: udržovat kopytní pouzdro v optimálním FYZIOLOGICKÉM tvaru, aby nedošlo k vytvoření TĚSNÉHO, ŠPALKOVÉHO kopyta, správné ošetřování kopyt v období kdy jsou rozbahněné výběhy - vyčistit, opláchnout Kysličníkem, namazat Dehtem. Moč obsahuje AMONIAK, který také vzniká mikrobiální rozkladem organických zbytků, exkrementů a moči živočichů. Amoniak (NH3) triviální název Čpavek je TOXICKÝ, bezbarvý velmi štiplavý plyn, který při vdechování poškozuje sliznice. Amoniak se valmi dobře rozpouští ve vodě, a to při 0° Celsia 1 148 cm krychlových v 1 cm krychlovém vody za vzniku ZÁSADITÉHO roztoku - LOUHU, který se nazývá ČPAVEK - čpavková voda. Je to ŽÍRAVINA, která dokáže naleptat rohovinu kopytního pouzdra zvláště v oblasti kopytního střelu - rohovina střelu je měkká, protože normálně obsahuje největší množství vody. 

LÉČBA.
A) Úprava kopytního pouzdra do optimálního FYZIOLOGICKÉHO tvaru !! To je to NEJDŮLEŽITĚJŠÍ !!

B) Mechanické odstranění nekrotické - rohoviny, široké otevření dutinek, aby tam mohl vzduch - KYSLÍK.

C) PEROXID VODÍKU - triviální název KYSLIČNÍK, důvody proč ho použít jsou:

1. Z 1 ml 3% peroxidu se uvolní 10 ml KYSLÍKU - přímo usmrcuje patogenní ANAEROBNÍ bakterie.

2. Je dostupný a LEVNÝ - 1 litr technického 30% peroxidu stoji asi 80 Kč, naředíme na 3% - 10%. Díky nízké pořizovací ceně můžeme používat i preventivně viz. výše.

3. Má mírně KYSELOU reakci - stejně jako sekret POTNÍCH žlázek normálně přítomných ve zdravém střelu.

4. Peroxid vodíku je odpovědný za "NAVEDENÍ" buněk imunitního systému do místa poškození tkáně - zánětu 

5. Pro organismus to NENÍ cizorodá látka. Peroxid vodíku se ve tkáni vytvoří během tři minut a maximální hladiny dosáhne během dvaceti minut po poranění.

6. Mechanicky vyplaví "vyšumí" drobné nečistoty.

7. USMRCUJE ANAEROBNÍ bakterie Clostridium tetani - způsobující TETANUS - prevence při poranění.

8. Zastavuje krvácení z drobných cév - parenchymatozní krvácení.

C) JODISOL, BETADINE (Jodovaný povidon (též povidon-jod, Povidonum iodinatum, PVPI) je komplex jodu a polyvinylpyrrolidonu (PVP), rozpustný ve vodě a ethanolu ) - účinná látka JOD - působí na široké spektrum patogenních bakterii, plísní i virů. Proti Peroxidu je DRAHÝ.

D) ROZTOK tekutého DEHTU na kopyta - většinou bukový, není rozpustný ve vodě, takže se z místa aplikace hned nevyplaví. Vhodný také jako prevence.

Používání FORMALÍNU, což je 2% - 5% vodný roztok FORMALDEHYDU je zcela NEVHODNÉ 
Formaldehyd byl Mezinárodní agenturou pro výzkum rakoviny klasifikován jako karcinogen skupiny 1, tedy prokázaný karcinogen pro člověka.

Zánět kopytní škáry

Pododermatitida čili zánět kopytní škáry, především ve spojení s otlakem, je jednou z častých příčin kulhání bosých i okovaných koní. Nejvíce bývají postižená chodidla, méně často jiné části kopyta. O co vlastně jde?

Od otlaku k zánětu

Ve velkém počtu případů je příčinou zánětu kopytní škáry otlak. Působení vnější mechanické síly může způsobit, že se mezi tvrdým rohovým pouzdrem a ještě tvrdší kopytní kostí zmáčkne škára - bohatě prokrvená a protkaná citlivými nervy. Dojde k popraskaní drobných krevních kapilár a krev z nich se vylije. Drobné krváceniny se stihnou rychle vstřebat a nemusí způsobit vůbec žádný problém, pokud jsou však větší nebo je síla působící na škáru opakovaná, krevní výron mezi rohovinou (nejčastěji chodidla) a kopytní kostí se nemůže rozpínat a tlačí na citlivou tkáň. To bolí. Někdy tato vnější síla nemusí způsobit krevní výron, ale stlačí kapiláry natolik, že vyvolá nedokrvení škáry a její následné odumření. Na veškeré tyto změny reaguje škára zánětem – pododermatitidou. Při něm se mezi buňkami hromadí žlutavě zabarvený serózní zánětlivý výpotek (exsudát). Krom tlaku hromadící se tekutiny způsobuje bolest i samotný zánětlivý proces. Pokud je exsudátu více, může způsobit oddálení rohoviny od škáry. Když se pak časem vstřebá, zůstává po něm dutina, která postupně odrůstá a může – nebo nemusí – způsobovat další problémy.

Jak může vzniknout otlak

Kopytní kost neleží v kopytě jako noha v botě, ale visí z kopytní stěny na lamelách. Proto nehrozí, že by při chůzi či běhu působily na škáru nadměrné tlaky. Jsou však situace, kdy není vše tak, jak by mělo být. Rohové chodidlo (nebo jiná část kopytního pouzdra) může být vystevné takové síle, před kterou nedokáže škáru uchránit. Jednorázové působení velké síly způsobuje akutní zánět, opakované působení menší síly pak zánět chronický.

1. Příčinou akutního zánětu kopytní škáry je nejčastěji prudký došlap na kámen či jiný předmět s ostrou hranou, uhození či kopnutí do tvrdého předmětu (pozor na korunky při skákání přes překážky!), kámen uvíznutý ve střelové ráze apod. Čím větší rychlostí kopyto na tvrdý předmět dopadne, tím větší je riziko poškození škáry.
2. Rychlá práce pod jezdcem na tvrdém povrchu, především u bosých kopyt.
3. Rizikovým faktorem je tenké chodidlo. Obecně špatná úprava kopyta, nadměrné sebrání rohoviny nebo naopak její nadbytek mohou být jedním z faktorů, které přispívají k poškození kopytní škáry.
4. Nesmíme zapomínat na to, že příliš „vlhká“ rohovina ztrácí svoji ochrannou funkci; přemočená kopyta jsou proto taky náchylnější k otlakům.
5. Důležitý je i tvar kopyta; náchylnější jsou kopyta nevyvážená, například malá, krátká, těsná, plochá či plná, podsunuté patky (otlaky na patkách), překlubní kopýtka (otlaky na špičce), sbíhavý či rozbíhavý postoj kopyt (otlaky na více zatěžovaných menších poovinách kopyta) apod.
6. Chronicky mohou dráždit uvolněné a pootočené, krátké či úzké podkovy, vysoké nebo nepravidelné ozuby, akutní zánět zase vyvolá nepřímé zakování (čili podkovák tlačící na škáru stěny), příliš důrazné nýtování a utahování podkováků.
7. Příčinu je třeba někdy hledat i uvnitř kopyta. Neobvyklé mechanické síly působí na kopytní škáru například při rotaci či poklesu kopytní kosti v chronickém stádiu laminitidy, zkostnatělé kopytní chrupavky, rohový sloupek atd.
8. Samozřejmě nejen mechanické síly, ale i jiné vlivy mohou vyvolat zánět kopytní škáry. Příkladem budiž nesprávné připalování podkovy či působení různých chemických látek.

Jak poznat, že kůň má pododermatitidu

Při akutním zánětu kopytní škáry kůň začne náhle kulhat, při chronickém kulhání nastupuje pozvolna. V obou případech se z horšuje během zátěže, především na tvrdém nebo nerovném povrchu. Pokud kůň nekulhá výrazně, pak aspoň chodí ztuhle nebo má „jen“ zhoršenou výkonnost.

Pokud je zánět rozsáhlejší, bývá kopyto teplejší, pulzují prstní tepny. V tuto chvíli je možné splést si ho s laminitidou či kopytním abscesem.

Veterinář vyšetří kopyto diagnostikcými kleštěmi. Při tlaku na postižené místo by měl kůň reagovat bolestivě; samozřejmě záleží na jeho individuální citlivosti i na lokalizaci zánětu.

Na nepigmentovaných kopytech, především po důkladném vyčištění či snesení vrchní vrstvy rohoviny je možné vidět místo se změněnou barvou; od žluté přes hnědou, červenou až do modra. Říkáme tomu také suché kuří oko či podozoubek. Tuto změnu lze vidět na chodidle, patkách, někdy i na kopytní stěně. Poškození škáry v oblasti korunky (např. uhození do břevna) má za následek lineární tvar otlaku v kopytní stěně kolmý na růst kopyta, který se obvykle objeví hned. Někdy lze otlak najít v bílé čáře, a to až po dost dlouhé době, než odroste k nosnému okraji. Je to pak známka toho, že před nějakou dobou došlo k poranění kopytní škáry.

Veterinář si může také pomoct svodným znecitlivěním kopyta. V případě potřeby vyloučí jiné příčiny kulhání rentgenem.

Co s otlakem?

Jako vždy je třeba dodržet první zásadu jakékoli léčby: odstranit příčinu! Čili omezit kamenitý či tvrdý povrch, nastolit rovnováhu kopyta, sundat podkovu či vytáhnout podkovák apod.

Pak je třeba léčit akutní zánět. V tomto případě platí: první tři dny klid v boxe či měkkém malém výběhu a chladit kopyto vodou. Pak, pokud kulhání ustoupilo, postupně po měkkém povrchu vodit a přes krokovou práci se vrátit do původní zátěže. V této době lze balit kopyto do teplých zábalů, dobrá je i Epsomova sůl, která působí proti zánětům. Ale pozor! Neustálé namáčení kopyta může problém zhoršit. Však otlaky chodidla jsou typický problém u často namáčených kopyt v suchých letních měsících.

Pokud nejsou komplikace a zánět není rozsáhlý, obvykle je problém vyřešen asi za týden.

Pokud byla příčinou tenká rohovina chodidla nebo nadměrné vystrouhání kopyta, je třeba koně šetřit, dokud rohovina nedoroste a nezesílí. Příliš měkké (rozmočené) chodidlo je třeba zpevnit, například potíráním roztoku jódu ve formalínu 1:1. Pozor však na další extrém: přesušení a poškození rohoviny!

Někdy se stane, že tato „první pomoc“ nepomůže a je třeba volat odborníka. Veterinář by měl vyloučit jinou příčinu kulhání. Může koni podat protizánětlivé léky. Pokud je krevní výron příliš velký, otevře ho a drénuje. Pak je třeba ránu ošetřit a starat se o ni jako v případě abscesu.

V některých případech lze na přechodnou dobu chránit kopyto nazouvacíma botama nebo třeba nalepovací podkovou. Někdy se doporučují podložky mezi koypto a podkovu. Je však třeba dávat pozor s jejich výběrem i napasováním, aby nezpůsobily ještě více problémů.

Především rozsáhlejší pododermatitidy je třeba brát velmi vážně. Přechod od otlaku v laminitidu z přetížení je plynulý! Pokud se otlak nenechá dobře zhojit a s koněm se začne předčasně pracovat, stav přejde do chronicity. A chronické záněty mohou snadno přejít na kopytní kost, způsobit osteitidu až osteomyelitidu (čili těžké záněty), resorpci kostní tkáně (prořídnutí), nekrózu (odumření) a zlomeniny.

Neustále se vracející chronické otlaky mohou být příznakem laminitidy; proto je třeba nechat kopyto důkladně vyšetřit.

Jaké známe pododermatitidy

• Neinfekční či nehnisavou pododermatitidu, která je akutní nebo chronická a právě ona je spojována s otlakem; o té se budeme bavit dále.
• Infekční pododermatitidu, nejčastěji hnisavou, kterou známe obvykle pod pojmem kopytní absces.
• Trochu zvláštní průběh má takzvaný chronický hyperplastický zánět korunkové a obrubové škáry i
• takzvaná chronická verukózní pododermatitida známá jako rakovina kopyt.
• Přestože se kdysi mezi pododermatitidy, tedy záněty, řadila i laminitida (schvácení kopyt), dnes se už ví, že toto závažné onemocnění není zánět, ale naopak nedokrvení škáry kopytní stěny.

Ještě jeden zánět…

Podívejme se ještě na takzvaný chronický hyperplastický zánět obruby a korunky. Příčinou jeho vzniku je chemické dráždění korunky nebo obruby, obvykle nevhodným mazáním na kopyta či jinými „léky“. Pokud je postižená pouze škáry obruby, objevuje se pod ní asi 6-8 mm silný pruh žlutavé nebo šedobílé rohoviny s nerovným povrchem, která se ve formě šupin odlupuje. Při onemocnění korunkové škáry se dělají podélné i příčné rýhy na kopytní stěně (drsná stěna). Ani v jednom případě kůň obvykle nekulhá (aspoň zpočátku), zato může dojít k deformacím kopyta. Je třeba odstranit příčinu zánětu a obvykle pak problém sám odezní. Pomůže ostříhat srst, omýt teplou vodou a slabou dezinfekcí a vtírat například vavřínovou nebo salicylovou mast.

Schvácení kopyt

Laminitis čili schvácení kopyt je noční můrou nejednoho majitele koní. V současné době se o tomto závažném onemocnění koní mluví ještě více ve spojitosti s dojemným osudem slavného Barbara. Laminitis je téma, kterým se na světě zabývají celé týmy vědců, veterinářů i podkovářů či kopytářů, každou chvíli vyplují na světlo světa nové poznatky, aby pohřbily starší teorie v dějinách medicíny a zakrátko byly samy pohřbeny s nimi. Před pár lety by článek o laminitidě vypadal trochu jinak a za pár let se možná opět změní.

Název „laminitis“ je vlastně „zánět kopytních lístků“, což však podle současných poznatků není pravda. Poslední výzkumy ukázaly, že následkem celkového metabolického onemocnění, které postihuje srdce a cévy, ledviny, endokrinní systém (= hormony), srážení krve a acidobazickou rovnováhu, dochází působením určitých látek ke snížení průtoku krve vlásečnicemi kopytní škáry v oblasti lístků, jejich následnému odumírání, bolesti a menšímu či většímu rozvolněním spojů mezi lístky škáry a pokožky se všemi následky (viz dále).

Co všechno může spustit laminitidu

a) systémová laminitida = cévní změny ve škáře kopytní stěny se mohou spustit nějakým celkovým onemocněním. Masivní porucha metabolismu vede k uvolnění různých toxinů a především vazoaktivních látek. Ty jsou schopné vyvolat stažení cévní stěny a tudíž snížení průtoku krve v určité oblasti – v tomto případě v drobných vlásečnicích kopytní stěny. Na změnách v kopytě se podílí i zvýšená srážlivost krve.

Nejčastější příčiny systémové laminitidy jsou:

1. Překrmení jádrem (nebo náhlá změna v krmení jádrem)
   Jedná se o pozření takového množství jádra, na které kůň není zvyklý. Nebezpečná je pšenice, kukuřice a ječmen (či jejich směsi, granule), méně pak oves. Laminitida se obvykle vyvíjejí velmi rychle. 
   Jádro obsahuje lehce stravitelné cukry ve formě škrobů. Pokud toho kůň pozře hodně, tyto škroby projdou rychle tenkými střevy, kde by měly být rozložené a vstřebané, a dostanou se do střeva tlustého a slepého. Tam se na ně vrhnou baktérie, které tento typ cukrů štěpí a velmi rychle se pomnoží a to negativně ovlivní mikrobiální rovnováhu ve střevě; dojde k úhynu jiných typů baktérií a rozkladem jejich těl vznikají takzvané endotoxiny. Škroby jsou rozložené na kyselinu mléčnou, a to v takovém množství, které se nestihne vstřebat do krve, proto se prostředí střeva okyselí (= sníží se pH). Kyselé prostředí i endotoxiny naruší střevní stěnu a do krve se dostávají různé toxiny. Při bakteriálním rozkladu lehce štěpitelných cukrů však vznikají kromě kyseliny mléčné i další látky, „příbuzné“ bílkovinám, aminy. Porušenou střevní stěnou se dostanou kdo krve a mohou ovlivnit průsvit cév, ať už přímo nebo nepřímo – tím, že stimulují uvolnění přirozeně se vyskytujících vazoaktivních látek, např. histaminu, noradrenalinu a především serotoninu. Vlásečnice v kopytech jsou na tyto látky velmi citlivé – a dochází k akutní laminitidě. 
   Celý tento proces se obvykle spustí už za 3 hodiny po pozření jádra a příznaky laminitidy se většinou objeví za 16-24 hodin.
2. Překrmení pastvou
   Přestože se za jednu z příčin vzniku „pastevní laminitidy“ považuje překrmení vojtěškou a jetelem, snad následkem působení rostlinných estrogenů, za hlavní faktor jejího vzniku se považují fruktany, obsažené v trávě. Jsou to lehce štěpitelné cukry (= řetězy molekul fruktózy), které slouží travinám našich zeměpisných šířek jako zásobárna energie. Jejich množství roste u trávy nemocné, spasené, v zimě, je to následek stresu trávy. Obecně platí, že málo fruktanů má vojtěška a některé variety travin z teplých zeměpisných oblastí.
   Jednotliví koně jsou na fruktany různě citliví; postiženi bývají především přetučnělí koně či poníci. Princip vyvolání laminitidy po pozření většího množství fruktanů je podobný jako u překrmení jádrem. Samozřejmě jsou zde jisté rozdíly (v množství uvolněného plynu, kyselin, endotoxinů apod.), protože laminitida v tomto případě nenastupuje tak náhle a nemusí mít tak dramatický průběh.
3. Těžké systémové onemocnění
   Sem patří známé zadržení lůžka, ale i těžký zánět plic a podobné závažné nemoci, které postihují metabolismus koně a umožňují prostup různých toxinů (především bakteriálních) z dělohy či plic do krve se všemi cévními důsledky.
4. Hormonální problémy
   Se vznikem laminitidy se pojí i hormonální změny v organismu koně – nedostatečná činnost štítné žlázy nebo naopak nadměrná tvorba kortikoidů (Cushingova nemoc). Tyto hormonální změny se také mohou podílet na uvolnění serotoninu a jiných vazoaktivních látek.
5. Existují i další, méně časté příčiny systémové laminitidy: Vypití velkého množství studené vody, především u rozehřátých koní, snad může vyvolat zánět střev, narušení střevní stěny a spuštění kaskády vedoucí k laminitidě. Laminitis mohou u vnímavých koní vyvolat i některé léky, například dlouhodobě působící kortikoidy.

b) laminitida z přetížení = mechanicky vyvolané nedokrvení škáry kopytní stěny, které je následkem dlouhodobého nebo opakovaného přetěžování závěsného aparátu kopytní kosti. Působení tlaku okolních tkání se uzavřou vlásečnice a otevřou se spojky mezi tepnami a žílami (anastomózy) a krev tudy teče „zkratkou“. Obvyklými příklady jsou:

1. Přetížení kontralaterální končetiny
   Pokud kůň těžce onemocnění na jednu končetinu (zlomenina, těžké poranění šlachy, svalu, kloubu apod.) a je nucen delší dobu více zatěžovat druhou končetinu, často se u ní objeví laminitida. Samozřejmě, koně se silnými a vyváženými kopyty budou méně náchylní než jedinci s tenkým chodidlem, tenkou stěnou či nekorektním tvarem kopyta.
2. Otřesy
   Intenzivní nebo dlouhá práce na tvrdém povrchu, především u koní, kteří k tomu nejsou správně natrénovaní, popřípadě mají tenkou stěnu a chodidlo.
3. Nesprávný trim
   Někdy může zhoršit situaci nesprávný trim chronicky schváceného kopyta, především růst hyperplastické rohoviny pod přední část stěny nebo nadměrně dlouhé patky. Dojde k prolomení osy prstu a to podpoří rotaci či pokles kopytní kosti.

Co se děje v kopytě

Závěsný aparát kopytní kosti, o který nám zde jde, tvoří dva typy lístků, které do sebe zapadají jako zuby zipu. Pokožkové lístky, zrohovatělé i nezrohovatělé, tvoří nejhlubší vrstvou rohové stěny kopyta. Do nich zapadají lístky stěnové škáry, která pevně nasedá na kopytní kost. Ty obsahují krevní cévy, které vyživují obojí lístky (obr. 1a).

Vazoaktivní látky v krvi a zvýšená srážlivost krve či mechanický tlak způsobí zúžení vlásečnic kopytní stěnové škáry a nedokrvení lístků. Tělo se nedokrvení vlásečnic snaží vyrovnat, do kopyta proudí mnohem více krve, než normálně (proto při akutním schvácení kopyto hřeje a pulzuje prstní tepna), ale tato krev prochází anastomózami, ne vlásečnicemi, takže z tepen jde rovnou bez užitku do žil a z kopyta pryč (obr. 1b). Nedostatek krve v živých tkáních kopytní stěny způsobuje kromě bolesti z nedokrvení a odumírání buněk i sníženou tvorbu keratinu, čili horší růst rohoviny. Mezi lístky se hromadí tekutina (otok) a ta celý stav ještě zhoršuje.

Postupně se odumírání lístků šíří i do škáry a způsobuje ztrátu mezilístkových spojů. V tuto chvíli zaniká rovnováha sil v kopytě (obr. 2): tah šlachy hlubokého ohýbače prstu a rotační síly působící na hrot kopytní kosti mechanicky oddělují oboje lístky od sebe. Organismus má snachu poškozené spoje co nejrychleji obnovit, honem tvoří novou rohovinu, jenže ta není kvalitní. Pokožkové lístky jsou zbytnělé, předčasně rohovatí a nejsou dostatečně pevné. Tato jizvovitá rohovina negativně ovlivňuje růst kopytní stěny, protože se pod ni vsouvá jako klín a ještě více ji tlačí od kopytní kosti. Vytváří se takzvané schvácené kopyto.

Závěs kopytní kosti je narušen, dochází k její rotaci či poklesu, což stlačuje škáru chodidla a omezuje její prokrvení se všemi známými následky. A navíc, poškozený závěsný aparát už není dostatečnou bariérou pro patogenní zárodky, pod stěnou i v chodidle snadno vznikají kopytní abscesy. Rotace či pokles však způsobuje změny i na samotné kopytní kosti. Dochází ke změně její struktury, tvaru i ke zlomeninám.

Laminitis není jen nemocné kopyto…

Je třeba počítat s tím, že u systémové laminitidy je ovlivněno srdce, zvyšuje se krevní tlak, který přetrvává i v chronickém stádiu, je narušená hormonální rovnováha, mění se zastoupení jednotlivých typů krvinek, je narušená funkce ledvin, rozhozená acidobazická rovnováha a srážení krve.

Jak poznat schváceného koně

Všechno to začíná preklinickým stádiem, kdy kůň přišel do styku se spouštěcím faktorem (překrmení jádrem, trávou, zadržení lůžka apod.). Tato fáze končí nástupem prvních příznaků kulhání a pokračuje jako

1. akutní laminitida

Ta je charakterizovaná:

• velkou bolestí kopyt(a),
• zvýšenou teplotou kopyta,
• pulzací prstní tepny,
• kulháním, schváceným postojem, neochotou se hýbat až ulehnutím,
• podle závažnosti onemocnění může už nyní dojít k vyzutí kopyta.

Koně se většinou chovají vystrašeně, rychle dýchají, mají zrychlený puls, třesou se. Mohou mít průjem (překrmení jádrem), vysokou horečku (zadržení lůžka), zarudlé sliznice.

2. chronická laminitida

Pokud bolest a kulhání neustoupí do zhruba 48 hodin nebo pokud dojde k rotaci kopytní kosti, přechází laminitida do chronicity. Tato fáze může trvat několik dní, týdnů, let… Nejvýraznějším příznakem je

• kulhání koně různého stupně intenzity, občasné nebo trvalé,
• změny tvaru kopyta (schvácené kopyto).

Uvolnění mezilístkových spojů a ztráta rovnováhy sil v kopytě způsobí rotaci kopytní kosti (obr. 3). Tu lze často poznat pohmatem jako prohlubeň, která může jít podél korunky dozadu až k patkám (to pak signalizuje pokles kopytní kosti). Někdy se u korunky provalí sérum, což je příznak velkého otoku lamel. Při pohledu zespodu si můžeme všimnout plochého až vypouklého chodidla, oddělení kopytní stěny, především v přední části. Na kopytní stěně se objevují se drážky, které se směrem k patkám rozšiřují. V přední části kopyta se stěna prolamuje dopředu a jizvovitá rohovina začne tvořit charakteristickou „hroudu“.

Koně při pohybu často došlapují nejdříve na patky, takže na tvrdém slyšíme dvojitý úder.

V těžkých případech dochází k proniknutí hrotu kopytní kosti chodidlem.

Podle těchto klinických příznaků už zkušený člověk ví, že se jedná o laminitidu. Pro upřesnění pochodů v kopytě však lze použít další dvě metody. Jedná se o:

1. Rentgen kopyta 
To, že se rentgenuje kopyto při laminitidě, není nic nového. Mění se pouze interpretace nálezu i její vztah k další léčbě. Kdysi se doporučovalo rentgenovat kopyta až za 48-72 hodin po nástupu laminitidy. Zjišťovalo se, zda došlo k rotaci kopytní kosti a do jaké míry. Podle toho se pak vyřkla prognóza. Většinou se říkalo, že pokud je rotace menší než 5,5°, kůň se vyléčí a bude pracovat tak, jako dříve. U rotace mezi 6,8-11,5° se počítalo s tím, že kůň bude jezdecky využitelný s jistým omezením. V případě rotace větší než 11,5° se nad koněm zlomila hůl.

Dnes však odborníci radí udělat rentgen kopyta co nejdříve – pouze tak lze zachytit uspořádání jednotlivých struktur kopyta ještě před nějakou změnou a rentgenováním v pravidelných intervalech pak lze sledovat zhoršení či zlepšení stavu v závislosti na probíhající léčbě. Na základě toho lze léčbu přizpůsobit nejen konkrétnímu kopytu, ale i jeho momentálnímu stavu. Zároveň se sleduje mnohem více parametrů, než jen pouhá rotace (obr. 4). Parametry se pak posuzují podle různých tabulek.

2. Angiografie Další důležitou metodou, která pomůže při diagnostice i léčbě laminitidy, je zvýraznění krevních cév v kopytě, čili angiografie (obr. 5a, b). Do prstní žíly se aplikuje kontrastní látka (která je vidět na rentgenu), ta se zpětně dostane přes vlásečnice až do prstních tepen. Poté se udělá rentgenový snímek, který ukáže, kde je prokrvení narušené. Protože porucha prokrvení kopytních vlásečnic se objevuje mnohem dříve, než dojde ke strukturálním změnám v kopytě, může veterinář zahájit léčbu skutečně včas. Díky tomu vlastně k žádné rotaci či poklesu kopytní kosti nedojde a šance na úplné vyléčení koně jsou mnohonásobně vyšší. Pokud pak během léčby děláme angiografie pravidelně v určitých intervalech, můžeme poměrně přesně vidět úspěšnost momentální léčby.

Jak se laminitida léčí

Léčba laminitidy je vždy komplikovaná, protože koně nejsou fyzicky ani mentálně stvořeni k tomu, aby delší dobu leželi, musí na postižených kopytech stát. Chceme-li nad laminitidou zvítězit, musíme zahájit léčbu co nejdříve (přibližně do 12 hodin po nástupu prvních příznaků) a co nejrazantněji.

1. preklinické stádium (do 12-18 hodin po styku se spouštěcím faktorem)
Je třeba odstranit příčinu laminitidy. V případě přežrání jádrem vyprázdnit střeva, v případě těžkého systémového onemocnění zahájit jeho léčbu.
Dalším bodem je udržet co nejlepší prokrvení kopyta a zabránit srážlivosti krve. Během prvních 24 hodin lze koně provádět (vždy asi 10 min každou hodinu), pokud se tomu výrazně nebrání. Už nyní je dobré kopyto zrentgenovat a udělat angiografii. Jakmile se objeví změny, pohyb je může naopak zhoršit.
Veterinář koni podá léky, které brání srážlivosti krve, vazokonstrikci, utlumí uvolňování vazoaktivních látek v těle. Protože stres a bolest podporuje zvyšování krevního tlaku a zužování vlásečnic v kopytě, lze koni podat i uklidňující a protibolestivé léky. 
Na pováženou je otázka chlazení hřejících kopyt. Protože dnes je již známo, že laminitis není zánět a naopak dochází k nedokrvení potřebných struktur, není vhodné kopyta chladit, přestože jsou horká.

2. akutní laminitida
I nyní volí veterinář takové léky, pro tlumení bolesti, rozšiřování cév, udržení srážlivosti krve pod kontrolou a zlepšení celkového stavu. 
Koně je dobré dát do většího boxu nastlaného pískem, pilinami, rašelinou, které poskytnou podporu jeho chodidlu, patkám a střelu, čímž se odlehčí zatížení lístků. Kůň si zvolí pohodlnou polohu, většinou zaboří špičku, čímž se zmenší tah šlachy hlubokého ohýbače. Větší box koni umožňuje jistý pohyb a tedy „pumpování krve v kopytě“. Nucený pohyb koně na ruce už je v tomto stádiu na pováženou. Samozřejmostí je odebrání jádra a krmení pouze travním nebo vojtěškovým senem. Vysoký tlak lze kontrolovat snížením sodíku v krmivu a náhradou za draslík; někdo praktikuje i pouštění žilou.
Pokud byla léčba zahájená včas a nedošlo k větší změně uvnitř kopyta, dojde k vyléčení.
Někdy lze podepřít chodidlo a střel rolkami obvazu, které se uloží z obou stran podél seříznuté střelky a obvazem se ke kopytu dobře připevní. Předpokladem je, aby chodidlo a střelka na tlak nereagovaly bolestivě.

3. chronická laminitida
V tomto stádiu, když už došlo ke strukturálním změnám uvnitř kopyta, je cílem zamezit jeho dalšímu poškození a naopak obnovit prokrvení a funkčnost spojů mezi lístky. Podle potřeby bude veterinář pokračovat v medikamentózní léčbě, bude léčit i celkové změny v těle. Pro lepší keratinizaci a „opravu“ lístků lze v krmivu dodávat methionin. Koně je třeba držet stále na senné dietě a jeho pohyb omezovat natolik, aby nedošlo mechanicky ke zhoršování stávajícího stavu.

Samotná péče o kopyto: Všichni se shodují na tom, že je třeba zabránit další rotaci kopytní kosti a obnovit normální uspořádání osy prstu. V tom, jak toho dosáhnout, se však názory odborníků liší. Můžeme říct, že většina se snaží o:

• odstranění nekvalitní a zbytnělé rohoviny v přední části kopytní stěny a umožnění růstu rohoviny zdravé a plně funkční
• ochranu chodidla před nadměrným tlakem, který vyvolává hrot rotované kopytní kosti
• nastolení původní rovnováhy sil v kopytě.

Obecně jde tedy o odlehčení špičky kopyta a zatížení patek. Toho lze dosáhnout speciální úpravou kopyta a někdy i speciálním podkováním či operativním zákrokem na šlaše hlubokého ohýbače prstu.

1. Snad většina terapeutů se shoduje v tom, že je třeba upravit přední stěnu kopyta, aby byla rovnoběžná s přední plochou kopytní kosti. Tím se zabrání její další deformaci. V současnosti už není snaha o úplné odstranění kopytní stěny, protože to ještě více poškozuje stabilitu již tak oslabeného systému lístků, dochází k jejich vysoušení a napomáhá to nepříznivým silám v kopytě. V případě potřeby se pod korunkou provede uvolňovací řez.
2. Dalším bodem bývá snížení patek, které má za cíl zajistit rovnoběžnost chodidla a chodidlové plochy kopytní kosti. Díky tomu nebude rotovaný hrot kopytní kosti nadměrně tlačit na omezenou plochu chodidlové škáry, zabrání se jejímu nedokrvení a odumírání. Při snižování patek se rozhodně nesmí odstraňovat rohovina chodidla před a okolo hrotu střelky. Bohužel snížení patek zvyšuje tah šlachy hlubokého ohýbače, který je také odpovědný za rotaci kopytní kosti. Zvýšení patek tento tah sníží, jenže zároveň podpoří špatné uspořádání kostí prstu a zvýší tah šlachy natahovače prstu za kopytní kost. Tím se ještě více podpoří rotace kopytní kosti a její proniknutí chodidlem. Tuto rozporuplnou situaci mnozí řeší nasazením speciálních podkov (= narovná se osa prstu), seříznuté patky se tak zvednou o 10-20° a zmírní tah šlachy hlubokého ohýbače.
3. Lístky lze ochránit před nadbytečnými tahovými silami posunutím bodu překlopení kopyta dozadu, konkrétně pod hrot kopytní kost, což je asi 2 cm před hrotem střelky. Tím se také sníží tlak na chodidlo. Zrašpluje se špička kopyta, aby se při překlopení nedotýkala země.
4. Nakonec je potřeba podpořit kopyto v tom, aby po dobu hojení byly zatížené patky, zadní část chodidla, střel a rozpěrky. Toho různí odborníci dosahují různými podkovami a/nebo více či méně pružnými tmely, kterými vyplní a podepřou tuto zadní část kopyta, aby přední část chodidla a přední nosný okraj byly nadzvednuté nad zem.
5. V některých případech je nutné přistoupit k operaci. Přetíná se šlacha hlubokého ohýbače prstu nebo její podpůrný vaz. Úkolem tohoto úkonu je snížit tah hlubokého ohýbače za kopytní kost a vrátit tak uspořádání osy prstu do normálu a snížit napětí v zachovalých lístcích.

Zatímco ortodoxní zastánci bosého trimu se snaží splnit výše uvedené požadavky pouze úpravou kopyta, podporou pohybu koně na vhodném povrchu a hydratací rohoviny, ostatní odborníci vidí řešení ve speciálně upravených podkovách. Ať už se jedná o podkovy vejčité, srdčité, různě prohnuté či klenuté („banana shoe“, full motion rolling shoe, EDSS, upravené NBS podkovy apod.), pracují všechny na podobném principu. Většinou jsou železné nebo hliníkové, přibíjejí se hřebíky nebo se nalepují. Mohou se kombinovat i s různými tmely a speciálními hmotami, které pomohou dotvarovat kopyto a poskytnou lepší podporu chodidlu a střelce.

Co můžete udělat pro svého koně vy?

1. Koně nepřekrmujte, dávejte mu energeticky a minerálně vyváženou krmnou dávku odpovídající jeho fyzickému zatížení.
2. Koně náchylné na laminitidu krmte především senem ze zralých travin a vojtěšky, dodatečnou energii jim dodávejte formou olejů a minimalizujte dávku jádra.
3. Na změnu krmení koně navykejte postupně, stejně tak na jarní pastvu.
4. Udržujte pastvinu v „dobré kondici“.
5. Krmte často a po trochách.
6. Vyhýbejte se ztučnění koní; to neplatí jen pro dobře krmitelné poníky.
7. Udržujte kopyta koní zdravá, silná, vyvážená.
8. Sledujte celkový zdravotní stav koně.
9. Vyhněte se náročnější práci na tvrdém povrchu.
10. Minimalizujte stres koní.

Další a především novější informace o laminitidě najdete ve článku Bez kopyt není koně 13: Schvácení kopyt, jak k němu vlastně dojde.